Ráno zimní boty, přes oběd bosá na kamenech: Přechodné období DOJO a tělo v labyrintu podzimu

Ráno vytahuji ze skříně těžké zimní boty a teplý kabát. O pár hodin později sedím na sluncem vyhřátých schodech, zouvám silonky a pokládám chodidla přímo na chladivý kámen.

Příroda kolem nás i v nás zrovna nepostupuje podle nalajnovaného kalendáře. Dny se přelévají z chladu do nečekaného tepla a zase zpátky. V tradiční čínské medicíně nazýváme toto mezidobí DOJO — přechodný čas, kdy vládu předává prvek Země a připravuje nás na hlubší podzim a zimu.

Pro spoustu z nás je toto období plné rozporů. Hlava a kalendář diktují plný pracovní výkon, tabulky a jasné plánování. Jenže tělo hlásí něco úplně jiného: chvíli potřebuje rozběhnout se, chvíli zastavit, chvíli prostě jen tak ležet a dýchat.

Když se tělo potká s výkonovým automatem

Největší zmatek nevzniká v těle, ale v naší mysli. Jsme zvyklí opravovat se. Když cítíme únavu nebo zmatek, hned hledáme řešení, jak se dostat zpátky do "produktivního režimu". Jenže tělo není stroj, který funguje na konstantní výkon celoročně.

Přechodné období DOJO je pozvánkou k tomu:

• Přestat bojovat s nestálostí: Zmatek v rozvrhu nebo proměnlivá energie na začátku podzimu nejsou vaše selhání. Je to přirozená reakce těla na měnící se rytmus přírody.

• Vrátit se k základní seberegulaci: Naslouchat fyzickým pocitům dříve, než promluví únava nebo nemoc.

• Dovolit si nebýt neustále v cíli: Mezidobí je přesně o tom — být chvíli v procesu, bez nutnosti mít všechno hned vyřešené.

Pokud právě teď cítíte, že vaše tělo chce jít úplně jiným tempem než váš diář, je to v pořádku. Vnímat vlastní fyzické potřeby není slabost. Je to ten nejzdravější základ, který si pro nadcházející zimu můžete dát.

Až budete potřebovat vypnout hluk okolního světa, zpomalit a vrátit se z hlavy do těla, v mé praxi v Brně je pro vás dveře otevřené.